bohémové se Nesmíří s pouty, chtějí létat.
Bohémský život, můj denní chléb
Co si pod bohémským životem můžeme představit?
Wikipedie nám nabízí obrázek člověka, který žije netradičním či neuspořádaným životním stylem.
Slovo „bohém“ se začalo používat ve Francii v 19. století, kdy se mladí umělci začali masově stěhovat do sousedství migrujících Cikánů, o kterých se v tehdejší Francii tvrdilo, že přišli z Bohemie, tedy z Čech.
Jsou to zlatě ryzí hledači světla a lásky.
Bohém jako "nálepka"
Bohém je často nálepka pro umělce, výtvarníky, sochaře, tanečníky, spisovatele atd.
Vesměs lidi, kteří mají výrazně osobitý postoj k životu, společenským normám i politice, sdružují se v kavárnách, veselí se na bujarých večírcích, holdující drogám a sexu.
Ve své tvorbě odvážně předávají své nekonvenční názory na odiv i pro „pohoršení“ široké veřejnosti.
Všeobecně to jsou lidé citliví, kreativní, vyvrženci společnosti a nepochopitelní podivíni, duchem však úplně svobodní.
Zajímá vás, jak ve svém životě prožívám bohémství já a jak si takového bohéma představuji?
Bohém v mých očích není jen umělec nebo někdo, kdo žije jako bezcharakterní hajzlík, který se vymlouvá na to, že je umělec a že to tak má.
Prožívají své temnoty naplno, prochází se ve svém strašidelném lese, aby poznali svou podstatu a mohli růst dál.
Bohémové vždycky věří v to lepší v sobě samém i v ostatních lidech, a to ve všem, jsou to zlatě ryzí hledači světla a lásky.
Bohém je pro mne člověk, který se nespokojí s tím, co mu nabízí jeho okolí. Hledá otázky a odpovědi v sobě a svými činy tvoří ráj na zemi.
Může se zdát, že je bohémský život pro každého, ale tak to není.
Abych byla přesná, všichni jsou ve skrytu duše bohémem, ale ne všichni si to své vnitřní světlo dovolí ve svém životě projevit.
Ono totiž žít bohémsky vyžaduje odhodlání, kuráž, vytrvalost, zapálenost, čistý záměr a nadevše důležitou úctu k Bohu, životu, čistotě.
Tím neříkám, že bohémové žijí neposkvrněným životem, jsou divocí, nespoutaní, velmi často na dně, někdy i pod ním…
Nesmíří se s pouty, chtějí létat. Nechtějí se zaprodat nadřízeným, systému, pro úsměvy svých rodičů se nestávají „hodnými“.
Křičí, kopou, ničí, aby ukázali, že jedině pod pozlátky najdeme skutečný poklad.
Jde jim o duši, jde jim o lásku.
Nejsou to schizofrenici, i když poslouchají svůj vnitřní hlas, který se stává kormidlem pro jejich život.
Bohém se nespokojí s tím, být ovcí, bohém je zástupcem Boha, chce od života maximum, chce inspirovat, přináší vše nové, krásnější, zdravější, život plný zářivých barev, a to nejen pro sebe, ale pro všechny.
Když pohlédneme do jeho života, uvidíme často dramatický příběh, který ne vždy dopadá dobře.
Každý nemá tu příležitost narodit se do osvícené a zámožné rodiny, kde si bohém může přemýšlet do hloubky, proměňovat alchymisticky inspiraci v realitu.
Ale to je možná právě ta jedinečná, osudu se vysmívající bohémova cesta, na které objevuje vše, o čem jednou bude mluvit, vylepšovat, budovat laskavější a inspirativnější svět.
Bohémství se v lidech moc nepěstuje, naopak, bohém je často pokládán za černou ovci, protože touží žít naplno, poznat život, poučit se z něj a taky do něj vnést něco krásného.
